Historie KČST Žatec 1929 - 1938

Klub československých turistů Žatec

(1929-1938),

aneb čeští turisté v německém městě

V euforii nad vznikem samostatného Československa v listopadu 1918 se dosavadní Klub českých turistů přejmenoval na Klub československých turistů a rozšířil svou činnost i na oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi. Pod tímto názvem přetrval až do roku 1939, kdy se od něj při rozpadu Česko-Slovenska odtrhl Klub slovenských turistov a lyžiarov a zbytku spolku se vrátil starý název Klub českých turistů. Historie Klubu československých turistů je tedy považována za integrální součást historie Klubu českých turistů.

Ustavující schůze žateckého odboru Klubu československých turistů (KČST) se konala 3. října 1929 v Národním domě (dnešní č.p. 42 na náměstí Svobody), který byl ústředním bodem spolkového života žateckých Čechů za první republiky.

Bylo zvoleno vedení nového odboru KČST ve složení:

předseda: Zdeněk Dubický (vrchní revizor ČSD)

místopředseda: Josef Morávek (ředitel školy)

jednatel: Jaroslav Zdeněk (odborný učitel)

pokladník: Jan Hudec (kontrolor Národní banky)

referent tiskový a pěší turistiky: Jan Polánka (odborný učitel)

značkář: Adolf Lohner (profesor)

knihovník: Josef Kožený (poštovní ředitel)

noclehárny: Karel Vitha (odborný učitel), Leopold Říha (oficiál ČSD), Václav Paleček (řídící učitel)

revizoři účtů: Václav Korb (náměstek předsedy Národní banky), Josef Vyhnálek (revident Národní banky)

Zároveň ustavující schůze naplánovala hned první tři výlety žateckého odboru:

1. výlet – hrad Hasištejn – účast 11 osob

2. výlet – zámek Líčkov – účast 13 osob

3. výlet – vrch Oblík – účast 16 osob

Další výlety proběhly do blízkého i dalekého okolí města Žatce. Cíle výletů žateckých turistů byly následující (řada z nich byla i opakovaných): Nové Sedlo, Bezděkov, Stekník, Lišany, Sádek, Líčkov, Sýrovice, Čejkovice, Trnovany, Deštnice, Tvršice – kyselka (v obci bývaly lázničky s minerálním pramenem), Březno, Postoloprty, Stroupeč, Dobříčany, Veletice, Žabokliky, Hořetice, Vikletice, hrad Pravda, Čachovice (obec zaniklá v souvislosti se stavbou Nechranické přehrady), Peruc, Bílina, Kadaň, Libochovice, Lány, hrad Křivoklát, Kladno, Osek, Klínovec, Moldava v Krušných horách, Chomutov, Klášterec nad Ohří, Hora sv. Kateřiny, Doupov (město zaniklé v souvislosti se zřízením vojenského výcvikového prostoru Hradiště), Poděbrady, Kolín, Třeboň, Prachovské skály, Domažlice, Karlovy Vary, Pardubice, Mělník, „slovenské hory“ a také Užhorod aj. Např. za rok 1932 podnikl žatecký odbor KČST celkem 26 výletů.

Cestovalo se především pěšky a vlakem. Z tohoto důvodu Ústřední výbor KČST v Praze každý rok sbíral připomínky jednotlivých odborů KČST ohledně vlakového spojení a ty vtělil do návrhů na lepší spojení, které adresoval Československým státním drahám (ČSD). Kupř. ze žateckého odboru KČST odešel na ústředí turistů jeden takový návrh na zlepšení vlakového spojení 4. října 1932: „Prosíme Vás, abyste při jednání o zlepšení spojů na drahách uvažovali o zlepšení spojení následujících vlaků. Vlak č. 2609 přijíždí do Chomutova ve 23.31. Z Chomutova jest vypraven vlak č. 540 odjíždějící v 23.06, takže není možno použít vlaku č. 2609, který jinak by měl velikou důležitost pro turistiku, protože projíždí Osekem, Litvínovem apod., které jsou důležitými východisky pro túry a návraty z nich. Vlak č. 504 jest vypravován z Chomutova do Žatce a jistě by tedy při dobré vůli bylo možné posunouti jeho odjezd do příjezdu vlaku č. 2609.“ Dodejme, že členové KČST měli z titulu svého členství i speciální slevy na železnici.

Počet členů se od ustavující schůze potěšitelně zvyšoval: v lednu 1930 měl žatecký odbor KČST 61 členů (z toho 46 členů činných a 15 rodinných), v roce 1932 již 68 členů (z toho 20 rodinných) a k tomu 73 členů dorostu (kteří se rekrutovali především ze studentů českého učitelského ústavu). Nicméně s tím, jak nabírala na síle hospodářské krize, se počet členů snižoval (její nejhlubší bod přišel v roce 1933, kdy bylo v meziválečném Československu nejvíce nezaměstnaných). Samo předsednictvo žateckého odboru KČST k tomu konstatovalo: „Vystoupili nejprve členové finančně nejslabší. Těm jsme se nedivili, chápali jsme jejich snahy po šetření. Přemýšleli jsme o tom, jak bychom je podchytili, aby zůstali přes ty nejhorší doby našimi členy, ale finančně slabý odbor nemohl ze svých prostředků za tyto členy zaplatiti příspěvky pro příští rok do ústředí, aniž by se finančně vyčerpal, a proto museli jsme se spokojiti s nadějí, že se s mnohými neloučíme navždy, nýbrž jsme přesvědčeni, že jakmile překonáme nynější neblahé časy, že se tito členové k nám vrátí.“

Ale hospodářská krize se musela projevit i v samotné činnosti žateckého odboru KČST. Peněz bylo málo na cokoliv a zpráva předsednictva odboru z roku 1932 to vtipně glosovala: „Šetřili jsme! Máme pokladníka, který nám každý krejcar nejprve pětkrát obrátí v dlani, než jej vydá a to když jej má konečně mezi palcem a ukazováčkem, aby jej vyklopil, slyšíme při tom jednu a touž píseň: Pánové, máme v kase již jen tolik a tolik, to je tedy méně než bylo posledně! – Věřte, že je to z výboru nejobávanější člověk a že se několikráte stalo, když jsme se chtěli vyhnouti jeho hubování na marnotratnost a chtěli jsme někomu něco dát, raději jsme tu desetikačku vybrali mezi sebou, jen abychom mu nesáhli na jeho mamon, na kterém v pravém smyslu sedí. Nejpotěšitelnější je, že jsme aktivní. Nikdo z členů za minulý rok nedluhuje a do pokladníkovy kasičky se scházejí nové krejcárky na letošní rok. Pane finanční ministře našeho odboru, děkujeme Vám za vzorné vedení naší pokladny a doufáme, že i v příštím správním období si tuto radostnou funkci ponecháte.“

Žatecký odbor KČST provozoval dvě noclehárny – jednu v Kadani (v budově měšťanské školy), druhou v Žatci (v Domě sociální péče). O návštěvnících nocleháren byly vedeny přesné záznamy, tak přesné, že někteří turisté si z evidence dělali legraci. Např. nebyl vedením žateckého odboru KČST schválen záznam, ve kterém si někdo vzal na paškál ministra zahraničních věcí dr. Eduarda Beneše. V záznamu stálo: „Eda Beneš, vyšší dívčí škola pro ženská povolání Praha XXVI/ odd. 7, cesta: Praha – Ženeva, jak? pěšky na kole.“

Činnost žateckého odboru KČST - tj. českých turistů v německém městě - měla i nacionální osten. Když se v roce 1935 chtěli jeho členy stát dva němečtí turisté, byli striktně odmítnuti pro svou národnost. Jiným dokladem řečeného může být i jednatelská zpráva z roku 1930, kde se mj. uvádí: „Pan předseda osvětlil již velmi pěkně význam turistiky. Já jenom dodám, že v posledním čase turistický ruch v celé republice se zmáhá, členů přibývá, neboť turistika československá nemá pouze význam místní, ale celostátní. Každý uvědomělý turista vidí v tomto hnutí nejenom putování po krajích a krajinách, ale také posílení československého státu tím, že Klub i turistické odbory získávají do nového majetku objekty jako útulny na horách, památné hrady a podobně, což by jiná korporace činiti dobře ani nemohla. Naše turistické snažení směřuje k tomu, aby nejenom místa ve vnitrozemí byla naše, československá, ale také kraje pohraniční, naše krásné hory byly skutečně i duchovně československé, kde by každý český člověk domluvil se svojí mateřštinou a cítil se doma jako někde u Prahy nebo Tábora.“

Za necelých devět let své existence žatecký odbor KČST vyznačil na Žatecku celkem 74,2 km turistických tras. Při značení turistických tras byly užívány barvy, které jsou užívány dodnes: červená, zelená, modrá a žlutá. První značená turistická trasa byla „červená“ a vedla ze Žatce do Bezděkova a Trnovan a později byla protažena přes Stekník, Hradiště, Lišany až do Postoloprt (15 km). Druhou turistickou trasou byla „modrá“ a vedla ze Žatce přes Perč, Veletice, Stránky, Lhotu, Deštnici, Kounov až do Milostína (18,5 km). Zelená turistická značka ukazovala cestu na trase od žateckého pivovaru do Tvršic a Lišan (7 km), kde se připojovala na červenou turistickou značku. Jiná červená turistická značka byla vedena od žateckého pivovaru na Líčkov. Ostatní turistické trasy tuto základní síť propojovaly – byly to především žluté turistické značky a především usnadňovaly přístup k železničním zastávkám (např. z Deštnice do vlakové zastávky Deštnice).

Žatecký odbor KČST zanikl během překotných událostí při podepsání Mnichovské dohody a následného odstoupení pohraničních oblastí Československa Německu v roce 1938.

Autor: PhDr. Jiří Matyáš